Skleněné desky a zrcadla patří k nejzáludnějším položkám při stěhování. Nejde ani tak o hmotnost, jako o povahu materiálu: sklo je křehké, náchylné k prasknutí od bodového tlaku a zároveň kluzké. Většina škod nevzniká při samotné jízdě, ale při manipulaci před nakládkou a po vykládce. Právě tam se opakují stejné chyby, které se dají snadno odstranit správným postupem.

Nejčastější chybou je podcenění ochrany hran. Lidé obalí desku bublinkovou fólií, ale hrany nechají odkryté, případně je přelepí izolepou. Přitom právě hrana je místo, kde se koncentruje tlak a odkud se šíří prasklina. Řešením je nejprve obalit hrany pěnovým profilem nebo silnější vrstvou kartonu a teprve potom celou plochu. Druhou častou chybou je použití lepicí pásky přímo na sklo nebo na zrcadlovou vrstvu. Lepidlo po čase zanechá stopy, které se z povrchu odstraňují jen obtížně, a u zrcadel může poškodit i samotnou odrazovou vrstvu. Pokud potřebujete poradit s celým postupem, včetně toho, jak zabalit skleněný nábytek, aby se nerozbil, vyplatí se držet osvědčených zásad a neexperimentovat.

Samostatnou kapitolou je ukládání do vozidla. Skleněné desky se nesmí postavit na hranu a opřít o bočnici jen tak. Při brzdění nebo na výmolech se mohou posunout a spadnout. Správně se přepravují buď v poloze naplocho, nebo zcela svisle v pevné přepravce, kde jsou zajištěné proti pohybu na všechny strany. Mezi jednotlivé desky je nutné vložit proklad, ideálně MDF desku nebo silný karton, aby se sklo nedotýkalo skla. Zrcadla se nikdy neukládají lícem na sebe bez prokladu, protože i drobné zrnko písku vytvoří tlak, který zanechá rýhu nebo prasklinu.

Posledním opomíjeným bodem je samotná vykládka. Únava a spěch vedou k tomu, že se sklo položí na zem bez podložení, případně se opře o zeď. Přitom stačí málo: podložit desku měkkým materiálem, nepřenášet ji za rohy bez rukavic a mít připravené místo, kam se ihned uloží. Kontrola před převozem i po něm zabere pár minut, ale ušetří peníze za nové zrcadlo i čas strávený sháněním náhrady.