Starožitná skříň s vyřezávanými motivy si zaslouží pozornost, ale starý popraskaný lak na ní dokáže napáchat víc škody než užitku. Než se pustíte do jakéhokoli zásahu, ujasněte si, zda jde o cenný kus, u kterého má smysl zachovat patinu, nebo o běžný nábytek, kde je cílem čistý vzhled. Od tohoto rozhodnutí se odvíjí nejen volba odstraňovače, ale i míra trpělivosti, kterou budete potřebovat. Řezba totiž nesnese agresivní postup – každý špatný pohyb se do dřeva otiskne navždy.

Největší chybou je vzít brusku nebo hrubý smirkový papír a plochy srovnat silou. V hloubkách reliéfu se ale nástroj nedostane tam, kam je potřeba, a ostré hrany řezby obrousí do ztracena. Osvědčený postup spočívá v kombinaci chemie, měkkých kartáčků a špachtlí tvarovaných podle profilu. Pokud hledáte podrobný návod, jak na odstranění laku z vyřezávaných profilů, vyplatí se držet se osvědčených ručních technik, které respektují originalitu dřeva. Právě v detailech se rozhoduje, zda obnova skončí jako řemeslný počin, nebo jako zbytečně zničený kus.

Pracujte po malých částech a nanášejte odstraňovač štětcem přesně do záhybů. Nechte ho působit podle návodu, pak lak opatrně nadzvedněte dřevěnou škrabkou a zbytky vymačkejte mosazným kartáčkem s jemnými štětinami. Po každé vrstvě povrch otřete hadrem namočeným v technickém lihu a nechte vyschnout. Teprve potom přejděte k dalšímu úseku – uspěchaná práce vede k rozmazanému laku a poškozeným obrysům.

Nakonec dřevo přebruste velmi jemným papírem pouze na rovinách, nikdy ne v řezbě, a povrch ošetřete přírodním olejem nebo šelakovou politurou. Výsledkem bude skříň, která si zachová svůj charakter i hodnotu. Ruční obnova je pomalá, ale právě v tom spočívá její kouzlo – každý tah rukou je vidět a starožitný nábytek zůstane autentický.