Renovace staršího nábytku často začíná brusným papírem. Jenže právě broušení hran bývá nejrychlejší cesta k nevratnému poškození. Dýha na hranách je tenká, u levnějšího nábytku často jen 0,6 mm, a stačí pár neopatrných tahů a prohlubeň je na světě. Mnohem dřív, než si toho všimnete, můžete mít na desce místo hrany obnaženou spáru. V takové chvíli je lepší přestat brousit a začít řešit, co s tím.

Nejčastější chybou je snaha „srovnat“ hranu do roviny dalším broušením. Jenže čím víc brousíte, tím víc dýhy mizí a hrana se zaobluje. Pokud už k poškození došlo, řešením nebývá další úběr materiálu, ale oprava. Probroušená dýha na hraně se dá zachránit lepením, tmelem nebo novým dýhovacím páskem. Rozhoduje hloubka poškození a to, jestli jde o rovnou plochu, nebo o profilovanou hranu.

Kdy tedy přestat brousit? Ve chvíli, kdy hrana ztrácí ostrost, objevují se světlá místa bez dýhy, nebo když prstem ucítíte prohlubeň. Pokračovat v broušení znamená jen zvětšovat škodu. Lepení je vhodné u mělkých škrábanců a odřenin, kde stačí nanést vrstvu tmelu v barvě dřeva a přebrousit jemně. U větších defektů je lepší vyříznout poškozené místo a vlepit nový kus dýhy. Někdy postačí žehlička a dýhovací páska, jindy je potřeba svěrka a kvalitní lepidlo.

U profilovaných hran a zaoblených rohů je situace složitější. Tam se vyplatí použít tmel, který po vytvrdnutí drží tvar, nebo dýhu nahradit barevně sladěným voskem. Vždy je lepší pracovat po malých krocích a raději dvakrát zkontrolovat, než jednou přebrousit. Renovace nemá být o síle, ale o trpělivosti. Kdo to pochopí včas, tomu zůstane nábytek zachovaný i po desítkách let.